Popis plemene
Charakteristika plemene
Americký kokršpaněl je malý sportovní pes, kterého zdobí nádherná bohatá srst, je silné kompaktní stavby těla s ušlechtilou hlavou, temperamentní a vyrovnané povahy – prostě ideální společník celé rodiny.
Je inteligentní, schopný rychle se učit, vhodný jak pro život ve městě tak i na venkově. Přestože má přibližně stejné lovecké schopnosti jako anglický kokršpaněl, je v Evropě používán k lovu pouze výjimečně.
Vzhledem k dlouhé srsti je u nás chován především jako výstavní pes. V USA a Kanadě se běžně účastní soutěží agility a v poslední době i u nás. Je ideálním partnerem dětí v soutěži junior handling.
Na výstavách je americký kokršpaněl zařazen do skupiny FCI VIII.
Rozdělení podle barev
Američtí kokršpanělé se chovají ve třech základních barevných skupinách a podle tohoto rozdělení se také posuzují na výstavách:
černá a černá s pálením
ostatní jednobarevní - nejsvětlejší krémová (blond) až po nejtmavší červenou, hnědá (čokoládová) a hnědá s pálením
vícebarevní - zlatobílá až po červenobílou, černobílá, hnědobílá, černobílá s pálením a hnědobílá s pálením - tricolor
Přesné vymezení znaků pálení a barev stanoví standard plemene, podle kterého se pes hodnotí na výstavě a kterému by se měl každý jedinec svým vzhledem a povahou blížit.
Historie plemene
Americký kokršpaněl pochází ze široké skupiny plemen psů – španělů. Původně byli španělé rozděleni na dvě skupiny podle svého pracovního zařazení - na jedince pracující na poli (field spaniels) a ve vodě (water spaniels). Nejmenší španělé (např. Kavalir King Charles Spaniel) se vývojem začali řadit ke skupině společenských psů a ze skupiny field španělů postupně vznikla plemena dnešních kokršpanělů a špringšpanělů.
Americký kokršpaněl je nejmenším zástupcem skupiny loveckých (sportovních) španělů. Původně byl kokršpaněl chován jako jedno plemeno. V roce 1936 byl v USA založen klub chovatelů English Cocker Spaniel Club of America s cílem oficiálně dosáhnout rozlišení dvou typů kokršpanělů a v roce 1946 došlo k oficiálnímu rozdělení na plemena dvě a sice anglický kokršpaněl a americký kokršpaněl.
Dnes je toto plemeno v USA a Kanadě jedno z nejpopulárnějších a rychle si získalo oblibu v Evropě i jinde ve světě. K nám byli první američtí kokři dovezeni v osmdesátých letech a dnes jsou poměrně početným plemenem, v současné době je v plemenné knize zapsáno asi 7200 jedinců.
Standard
FCI-Standard č. 167 / 22. 01. 1999/ GB
ZEMĚ PŮVODU: U.S.A.
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 17.05.1993.
VYUŽITÍ: Slídič, společenský pes.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi.
Sekce 2 slídiči.
Bez pracovních zkoušek.
CELKOVÝ VZHLED: Kokršpaněl je nejmenším zástupcem skupiny loveckých španělů. Má robustní, kompaktní stavbu těla a ušlechtile ciselovanou, ušlechtile formovanou hlavu; celkově je to dokonale vyvážený pes ideální velikosti. Stojí pevně vzpřímen na rovných hrudních končetinách, linie hřbetu lehce klesá k silným, přiměřeně zaúhleným a svalnatým pánevním končetinám. Je to pes schopný značné rychlosti spolu s velkou vytrvalostí. Především však musí být přirozený a veselý, zdravý a celkově vyvážený, při pohybu musí projevovat dychtivou chuť k práci. Ve všech částech dobře vyvážený pes je více žádoucí než pes se silným kontrastem jednotlivých předností a vad.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Vzdálenost od vrcholu hrudní kosti k sedacímu hrbolu je mírně delší než vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k zemi. Trup musí mít dostatečnou délku, aby umožňoval přímý a volný dlouhý krok; pes nikdy nevypadá dlouhý a nízký.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Vyrovnaná povaha bez náznaku bázlivosti.
HLAVA: Hlava správných proporcí musí být v souladu s celkovým vzhledem psa; ztělesňuje inteligenci, ostražitost, laskavost a milý výraz.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Zaoblená, ale ne přehnaně, bez sklonu k plochosti; nadočnicové oblouky jsou výrazně patrné. Stavba kostí pod očima je jemně modelovaná.
Stop: Výrazný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Dostatečné velikosti, aby byla v rovnováze s tlamou a obličejovou částí hlavy, s dobře vyvinutými nosními dírkami, typický pro loveckého psa. Černé barvy u černých, černých s pálením a černobílých jedinců; u ostatních barev může být hnědý, játrový nebo černý, čím tmavší, tím lépe. Barva nosu ladí s barvou okraje očního víčka.
Tlama: Široká a hluboká. Aby byla správně vyvážená, musí vzdálenost od stopu ke špičce čenichu tvořit polovinu vzdálenosti stopu přes temeno hlavy k týlnímu hrbolu.
Pysky: Horní pysky jsou plné a dostatečně hluboké, aby překrývaly dolní čelist.
Čelisti / zuby: Čelisti kvadratické a pravidelné. Zuby silné a zdravé, ne příliš malé, skus nůžkový.
Líce: Nevystupují.
Oči: Oční bulvy jsou kulaté a plné a hledí přímo kupředu. Tvar očních víček dodává očím lehce mandlový vzhled; není uloženo ani příliš hluboko ani nevystupuje. Barva oční duhovky je tmavě hnědá a obecně platí, že čím tmavší, tím lépe.
Uši: Svěšené, dlouhé, s jemnou kůží, dobře osrstěné, nasazené ne výše než je spodní linie oka.
KRK: Krk je dostatečně dlouhý, aby umožnil snadné dosažení nosu na zem, je svalnatý, bez volné kůže na hrdle. Silně vystupuje z partie plecí a v mírném oblouku se lehce zužuje až ke spojení s hlavou.
TRUP:
Horní linie: Lehce klesá ke svalnaté zádi.
Hřbet: Silný a stejnoměrně mírně klesající od plecí k nasazení kupírovaného ocasu.
Hrudník: Hluboký, jeho nejnižší bod není výše než lokty, vpředu dostatečně široký, aby poskytl dostatek místa pro srdce a plíce, avšak ne tak široký, aby rušil přímý pohyb hrudních končetin. Žebra hluboká a dobře klenutá.
OCAS: Kupírovaný ocas je nasazen a nesen v prodloužení horní linie hřbetu nebo mírně výše; nikdy není vztyčen jako u teriéra, nikdy není nesen tak nízko, aby to naznačovalo bázlivost. V pohybu je akce ocasu veselá.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou rovnoběžné, rovné, silných kostí, svalnaté, těsně přiléhající k trupu, dobře stojí pod lopatkami.
Plece: Jsou uloženy šikmo dozadu a svírají s pažní kostí úhel přibližně 90 stupňů, což psovi umožňuje prostorný chod hrudních končetin a jejich daleký dosah. Lopatky jsou zřetelné, šikmé, nevyčnívají a jsou uložené tak, že horní body kohoutku tvoří úhel, umožňující širokou klenbu žeber.
Lokty: Při pohledu ze strany a při svislém postoji hrudních končetin je loket postaven přímo pod nejvyšším bodem lopatky
Zápěstí: Krátká a silná. Paspárky na hrudních končetinách mohou být odstraněny.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné v pohybu i v postoji. Jsou silných kostí a svalnaté.
Kyčle: Široké, záď je dobře zaoblená a svalnatá.
Stehna: Silná a zřetelně ohraničená.
Kolena: Přiměřené zaúhlení kolen. Kolena jsou silná, bez vychýlení v pohybu či v postoji.
Hlezna: Silná a hluboko posazená. Paspárky na pánevních končetinách mohou být odstraněny.
TLAPY: Kompaktní, velké, kulaté a pevné, s rohovitými polštářky. Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
CHODY / POHYB: Americký kokršpaněl, i když je nejmenším zástupcem skupiny loveckých španělů, musí mít pohyb typický pro loveckého psa. Předpokladem dobrého kroku je rovnováha mezi hrudními a pánevními končetinami. Zdrojem hnacího impulsu jsou silné pánevní končetiny a pes má správně formované plece a hrudní končetiny, takže dosahuje daleko dopředu, ničím neomezeným dlouhým krokem, který vyvažuje hnací impuls zezadu. Jeho pohyb je vždy koordinovaný, plynulý a bez námahy. Pes musí pokrývat půdu vydatnou akcí; přehnaná živost nesmí být zaměňována za správné chody.
OSRSTĚNÍ
SRST: Na hlavě krátká a jemná; na trupu střední délky s dostatečnou podsadou na ochranu. Na uších, hrudi, břiše a zadní straně končetin je srst dlouhá, ne však natolik, aby zakrývala skutečné linie kokršpaněla; nesmí překážet při pohybu ani ovlivňovat vzhled a funkci přiměřeně osrstěného loveckého psa. Nejdůležitější je struktura srsti. Srst je hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná a je takové struktury, která umožňuje snadnou údržbu. Nadměrně bohatou nebo zvlněnou či vatovitou srst je třeba přísně penalizovat. Použití elektrického stojku na srst hřbetu je nežádoucí. Ke zdůraznění skutečných linií psa, aby vypadal co nejpřirozeněji, je třeba používat trimování.
BARVA A ODZNAKY:
· Černá varieta: Jednobarevná černá včetně černé s tříslovými odznaky. Černá musí být uhlová a lesklá; hnědé nebo játrové odstíny srsti jsou nežádoucí Trochu bílé na hrudi anebo na hrdle je přípustné; bílá kdekoliv jinde je diskvalifikující.
· Ostatní jednobarevní kromě černých /ASCOB: Jakákoliv plná barva kromě černé, počínaje nejsvětlejší krémovou po nejtmavší červenou, včetně hnědých a hnědých s tříslovými odznaky. Barva musí mít jednotný odstín, avšak světlejší odstín dlouhé srsti je přípustný. Trochu bílé na hrudi anebo na hrdle je přípustné; bílá kdekoliv jinde je diskvalifikující.
· Vícebarevná varieta - parti-colour: Dvě nebo více jasných navzájem zřetelně od sebe oddělených barev, z nichž jedna musí být bílá; černobílí, červenobílí (červená může být od nejsvětlejší krémové až po nejtmavší červenou), hnědobílí a bělouši, včetně všech těchto barevných kombinací s tříslovými odznaky. Přednost se dává stejnému rozložení tříslových odznaků jako u černé variety a ostatních jednobarevných (ASCOB). Bělouši jsou klasifikováni jako vícebarevní (Parti-Colour) a mohou mít libovolný z obvyklých vzorů běloušů. Základní barva v rozsahu 90 a více procent je diskvalifikující.
· Tříslové odznaky: Barva tříslových odznaků může dosahovat od nejsvětlejší krémové až po nejtmavší červenou a je omezena na 10 nebo méně procent barvy jedince. Tříslové odznaky překračující tento rozsah jsou diskvalifikující. V případě tříslových odznaků u černé variety a ostatních jednobarevných se odznaky nacházejí na následujících místech:
1) Zřetelný tříslový bod nad každým okem;
2) po stranách čenichu a na lících;
3) na spodní straně uší;
4) na všech tlapách anebo končetinách;
5) pod ocasem;
6) na hrudi (volitelně): přítomnost nebo nepřítomnost se nepenalizuje.
Tříslové odznaky, které nejsou zřetelně viditelné, nebo jestliže jsou patrné jen stopově, je třeba penalizovat. Tříslová barva na tlamě rozšiřující se nahoru a dokola tak, až se spojuje, se rovněž penalizuje. Nepřítomnost tříslových odznaků u variety černé a ostatních jednobarevných na kterémkoliv z uvedených míst u psa, který jinak vykazuje tříslové odznaky, se diskvalifikuje.
VELIKOST:
Ideální výška v kohoutku u dospělého psa je 15" (38,1 cm) a u dospělé feny 14" (35,6 cm). Výška se může odchylovat o 1/2" (1,3 cm) od tohoto ideálu oběma směry. Psi, jejichž výška přesahuje39,4 cm (15,5") nebo feny, jejichž výška přesahuje 36,8 cm (14,5"), se diskvalifikují. Dospělí psi s výškou menší než 36,8 cm (14,5") nebo feny, jejichž výška nedosahuje 34,3 cm (13,5"), se penalizují. Výška se měří na kolmici spuštěné k podložce z vrcholu lopatek. Pes při měření stojí přirozeně s hrudními končetinami a dolní částí pánevních končetin rovnoběžně s linií měření.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
· Barva a odznaky: Výše uvedené barvy a barevné kombinace jsou jediné přípustné. Jakékoliv jiné barvy nebo jejich kombinace jsou diskvalifikující.
· Černá varieta: Bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudníku a na hrdle.
· Ostatní jednobarevní kromě černých /ASCOB: Bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudníku a na hrdle.
· Vícebarevná varieta: Základní barva v rozsahu 90 a více procent.
· Tříslové odznaky:
(1) Tříslové odznaky překračující rozsah 10 procent;
(2) Nepřítomnost tříslových odznaků u variety černé a ostatních jednobarevných na kterémkoliv z uvedených míst u psa, který jinak vykazuje tříslové odznaky.
Výška: Psi: více než 15 ½" (39,4 cm)
Feny více než 14 ½" (36,8 cm)
Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.